Klasifikace

Klasifikace zeolitů je velmi problematická. Jsou k ní použita kritéria morfologická, chemická (rozdělení zeolitů na kyselé, intermediální a bazické podle parametru R), genetická a strukturní.

Morfologická

Z hlediska morfologického přístupu je možné rozdělit zeolity na Faserzeolithe (= "vláknité zeolity" - natrolit, paranatrolit, tetranatrolit, gonnardit, mesolit, skolecit, thomsonit, ferrierit, boggsit, dachiardit, mordenit, edingtonit, laumontit), Blätterzeolithe ("lístkovité nebo tabulkovité zeolity" - heulandit, klinoptilolit, stilbit, barrerit, stellerit, goosecreekit, epistilbit, brewsterit, cowlesit, amicit, gismondin, gobbinssit, garronit, phillipsit, wellsit,harmotom,montesommait, merlinot, yugawaralit) a Würfelzeolithe ("kubické zeolity" - willhendersonit, herschlit, chabazit,tschenichit, gmelinit, levyn, offretit,mazzit, erionit, bellbergit, perlialit, analcim, polucit, wairakit, faujasit, paulingit). Nedostatkem této klasifikace je nejistý vztah vnějšího krystalového omezení a vnitřní struktury.

Genetická

Genetické členění je založené na procesech vedoucích ke vzniku zeolitové parageneze. Nedostatkem této klasifikace je možnost zařazení jednoho nerostu, který vzniká několika různými procesy do několika různých hierarchicky totožných jednotek.

Podle sekundárních stavebních jednotek

Další možností je rozdělení podle tzv. sekundárních stavebních jednotek. Například v práci Gottardiho(1978) vidíme rozdělení zeolitů do 5 skupin (S4R, phillipsitu; S6R a D6R, chabazitu; 4-1, natrolitu; 5-1, mordenitu;4-1-1, stilbitu) s dalším členěním uvnitř těchto systematických jednotek na základě strukturního typu kostry.

Encyklopedický přehled minerálů

Encyklopedický přehled minerálů od J.H.Bernarda, R.Rosta a kol. rozděluje tolity podle autorů Gottardi - Galli(1985) na:

• Skupina vláknitých zeolitů (sk. natrolitu): natrolit, paranatrolit, tetranatrolit, mezolit, skolecit, thomsonit, gonnardit, edingtonit.
• Skupina zeolitů s jednoduše spjatými 4četnými řetězci (sk. analcimu): analcim, wairakit, veséit(!), hsianghualit, laumontit, leonhardit(!), jugawaralit, roggianit.
• Skupina zeolitů z dvojitě spojenými 4četnými řetězci (sk. gismondinu): gismondin, garronit, amicit, gobbinsit, phillipsit, harmotom, merlinoit, mazzit, paulingit.
• Skupina zeolitů s 6četnými kruhy (sk. chabazitu): chabazit, gmelinit, willhendersonit, levyn, erionit, offretit, faujasit, perlialit.
• Skupina mordenitu: mordenit, dachiardit, epistilbit, ferrierit, bikitait.
• Skupina heulanditu: heulandit, klinoptilolit, stilbit, stellerit, barrerit, brewsterit.
• Skupina s neznámou strukturou: cowlesit, goosecreekit, partheit, mountainit.

Encyklopedický slovník geologických věd

Encyklopedický slovník geologických věd(1983) zase člení zeolity do 6ti skupin:

• Skupina natrolitu s nerosty čtverečnými, popř. pseudotetragonálními(např. natrolit, skolecit, thomsonit aj.), jejichž strukturu tvoří čtyřčetné prstence, spojené ve směru protažení pátým Si. V ostatních směrech je vazba méně pevná. Tvoří sloupcovité nebo jehličkovité krystaly, štěpné ve směru protažení a často seskupené v paprsčité agregáty. Obsahují poměrně málo SiO2.
• Skupina dachiarditu s laumontitem, s krystaly podobného typu jako předchozí, strukturně dosud jen nedokonale známá.
• Skupina heulanditu se stilbitem, tzv. destičkovité zeolity. Vesměs jednoklonné, tvořené asi rovnoběžnými strukturními vrstvami. Zeolity této skupiny jsou v jednom směru dokonale štěpné, méně tvrdě a nelze je úplně dehydratovat bez porušení jejich strukturní mřížky. Často dvojčatí a obsahují největší podíl SiO2.
• Skupina phillipsitu nebo gismondinu zahrnuje zeolity jednoklonné, výrazně pseudotetragonální, často vytvářející křížové prorostlice. Patří sem také harmotom.
• Skupina chabazitu zahrnuje zeolity klencové souměrnosti s typicky itometrickými krystaly, které často tvoří prorostlice (fakolit). Její zástupci obsahují ze všech zeolitů nejvíce vody.
• Skupina faujasitu zastoupená vedle faujasitu také vzácným paulingitem.

Tschernich

Nejnověji rozděluje zeolity Tschernich(1992) podle strukturního typu alumosilikátové kostry do sedmi dílčích skupin (analcimu, chabazitu, gismondinu, heulanditu, natrolitu, harmotomu a stilbitu).